VZNIK A VÝVOJ JAVOŘÍČSKÝCH JESKYNÍ

Systém Javoříčských jeskyní je nejrozsáhlejší z několika desítek jeskyní Javoříčského krasu a svou délkou chodeb se řadí mezi nejdelší jeskyně v České republice. Na vývoji složitého komplexu mohutných dómů, chodeb a propastí se podílely vody potoka Špraňku a Javořičky. Jeskyně jsou budovány v několika úrovních, z nichž nejstarší, horní patro je nejmohutnější. Střední patro je výškově asi o 30 metrů níže a komunikuje s horním patrem systémy propasťovitých a meandrujících chodeb.

Nejrozsáhlejší částí středního patra je systém tzv. Objevné cesty a Hlinitých jeskyní. Ze středního patra pokračují úzké pukliny a propasti dále do hloubky na hypotetickou zvodnělou úroveň, jejíž části doposud nebyly objeveny. Podzemní labyrint Javoříčských jeskyní komunikuje s povrchem několika vchody, z nichž největší je tzv. Svěcená díra a kruhovitá propast Zátvořice.

Jeskyně se utvářely v několika vývojových fázích, kdy docházelo k podzemnímu soutoku dvou toků, jejichž vody byly odváděny do nižších úrovní jeskyní. Nejpodstatnější část Javoříčských jeskyní se utvářela pravděpodobně v průběhu třetihor, kdy docházelo vlivem zemětřesení k řícení stropů a stěn a vzniku velkých dómovitých prostor.